Strategie EVVO Libereckého kraje - definice a terminologie

Úvod Definice a terminologie Východiska a nástroje EVVO EVVO v ostatních regionech a zemích Analýza stavu EVVO Libereckého kraje: 1. Veřejná správa 2. Školy a zařízení mimoškolní výuky 3. Nevládní neziskové organizace 4. Veřejnost 5. Podnikatelský sektor 6. Další zdroje pro EVVO 7. Finanční zdroje pro EVVO Shrnutí Přílohy SWOT analýza stavu EVVO v Libereckém kraji Vize EVVO Libereckého kraje Dlouhodobé cíle EVVO v Libereckém kraji Akční plán EVVO v Libereckém kraji na období 2003 - 2004 Zpracovatelský tým	Strategie environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty Libereckého kraje
	DEFINICE A TERMINOLOGIE Environmenální výchova, vzdělávání a osvěta (EVVO) Podle § 16 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí se "výchova, osvěta a vzdělávání provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách". Smyslem EVVO je dosažení takového stavu, kdy jsou občané objektivně informováni o stavu a vývoji životního prostředí a získávají k prostředí vztah, který je základem šetrného a předvídavého chování a jednání. To vyžaduje určité znalosti a dovednosti a hlavně silnou motivaci. Lidé většinou ztratili přímý kontakt s přírodou, a proto si neuvědomují tak jako dříve, jak je pro ně zdravé a funkční prostředí důležité. Z toho důvodu je třeba je k tomuto ekologickému povědomí vést. EVVO jsou tedy spolu s nástroji ekonomickými a legislativními důležitým preventivním nástrojem ochrany životního prostředí. Ekonomické a legislativní nástroje jsou nezbytné a účinné, nejsou však zárukou vybudování kladného vztahu k životnímu prostředí, který je podmínkou vhodného chování a jednání i tehdy, kdy je kontrola obtížná. Nezaručují také pochopení souvislostí jednotlivých jevů v prostředí. Význam prevence v ochraně životního prostředí roste také z dalšího důvodu: je stále jasnější, že vztahy mezi organismy a prostředím jsou velmi komplikované a že lidstvo zná pravděpodobně pouze malou část zákonitostí těchto vztahů. Nelze proto dnes s jistotou stanovit veškeré vlivy lidské činnosti na životní prostředí, a v důsledku toho na lidské zdraví, zejména v delším časovém horizontu. Proto hovoříme o nutnosti jednání v souladu s principem předběžné opatrnosti. EVVO má přispívat k přijetí zodpovědnosti za stav životního prostředí. Má vytvářet podmínky pro konkrétní zapojení jednotlivce do ochrany životního prostředí. V mnoha směrech se prolíná s prací s veřejností v oblasti životního prostředí, není možné určit mezi nimi přesnou hranici. Jedním ze společných rysů EVVO a práce s veřejností je aktivizace obyvatel v oblasti ochrany životního prostředí. Nezanedbatelným společným rysem EVVO a práce s veřejností v oblasti životního prostředí je obtížná měřitelnost dosažených hodnot. Úspěšnost (či neúspěšnost) se projevuje v delším časovém období. V každém případě obě oblasti mají také své ekonomické opodstatnění - šetří pozdější náklady spojené s odstraňováním vzniklých škod na životním prostředí i zdraví lidí, a přispívají tak k prosperitě obce. Komplexní EVVO optimálním způsobem utváří morálku, působí na rozumovou, citovou i volně aktivní složku osobnosti člověka, rozvíjí dovednosti i sociální komunikativnost. Směřuje k celkovému rozvoji osobnosti i k prohlubování poznání světa - propojenosti jevů a problémů v čase a prostoru, pochopení ekologických principů fungujících na této planetě, vede k aktivizaci při řešení problémů životního prostředí tím, že poskytuje metodu. Vede i k lepšímu poznání sebe sama a svých možností, včetně získání schopností prosazovat své oprávněné požadavky a přijímat odpovědnost za své činy. EVVO je celoživotním procesem, reagujícím na aktuální změny poznání, sociální změny a další. Celkově hovoříme o vytváření tzv. ekologické kultury, tzn. navozování takového způsobu uspokojování různorodých potřeb člověka, který neohrožuje životní prostředí ani lidskou společnost. Ekologická osvěta zprostředkovává především informace o stavu a vývoji životního prostředí, a to takovým způsobem, který umožňuje pochopení širších souvislostí jevů nebo problémů a který dává návody vhodného ekologického jednání a chování. Současně by měly být zajištěny podmínky pro takové chování. Ty mnohdy překračují možnosti jednotlivce, a jsou proto záležitostí státní správy a samosprávy (např. při separaci a druhotném zpracování odpadu) nebo záležitostí služeb (možnost výběru ekologicky šetrných výrobků a bioproduktů apod.). (citováno z materiálů Českého ekologického ústavu: www.ceu.cz) Trvale udržitelný rozvoj Podle formulace Gro Harlem Bruntlandové, bývalé ministerské předsedkyně Norska, "udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti bez ohrožování možností budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby. Je v podstatě procesem změn, ve kterém jsou využívání zdrojů, orientace vývoje technologií a transformace institucí zaměřeny na harmonické zvyšování současného i budoucího potenciálu uspokojování lidských potřeb a aspirací." (Bruntland G.H.: Our Common Future, Oxford University Press, Oxford, 1987) Na principech udržitelného rozvoje byl založen Pátý akční program Evropského společenství pro období 1993 - 2000 s podtitulem Směrem k trvalé udržitelnosti. V současné době Evropská komise připravuje Strategii trvale udržitelného rozvoje a šestý akční program, který se na rozdíl od pátého soustředí na konkrétnější problémy, jejichž řešení je v časovém rámci akčního plánu dosažitelné. V českém právním řádu je trvale udržitelný rozvoj definován v § 6 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí: trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů. Ochrana životního prostředí Podle § 9 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí ochrana životního prostředí zahrnuje činnosti, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí, nebo se toto znečošťování nebo poškozování omezuje a odstraňuje. Zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, druhů organismů nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb, ale i ochranu životního prostředí jako celku. Informování veřejnosti Současná česká legislativa vyhovuje plně směrnici č. 90/313/EHS, o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí, podle níž má mít veřejnost zajištěn volný přístup k informacím o životním prostředí v institucích placených z veřejných prostředků. Informace o životním prostředí mají být veřejnosti k dispozici na požádání v určitém termínu. Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí vymezuje pojmy, které do této oblasti spadají. Jsou to především informace o stavu životního prostředí a jeho složkách, o příčinách a důsledcích tohoto stavu, o připravovaných činnostech, které by mohly vést ke změně stavu životního prostředí, o správních řízeních, o ekonomických a finančních analýzách použitých v rozhodování, o mezinárodních závazcích atd. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím stanoví podmínky pro výkon zaručeného práva veřejnosti na informace v působnosti veřejné správy ve shodě s článkem 17 Listiny základních práv a svobod.
	ZKRATKY POUŽÍVANÉ V TEXTU BAT Best Available Technology CEV centrum ekologické výchovy CL okres Česká Lípa ČSOP Český svaz ochránců přírody DDM dům dětí a mládeže DVPP další vzdělávání pedagogických pracovníků EMAS Eco-Management Audit Scheme EMS Environmental Management Systems EU Evropská unie EVVO environmentální vzdělávání, výchova a osvěta FR Finanční resort Krajského úřadu Libereckého kraje FSC Forest Stewardship Council GIS geografický informační systém CHKO chráněná krajinná oblast IS informační středisko JBC okres Jablonec nad Nisou KEZ kontrola ekologického zemědělství KRNAP Krkonošský národní park KSCR resort kultry, památkové péče, tělovýchovy a sportu a cestovního ruchu Krajského úřadu Likbereckého kraje LBC okres Liberec LČR Lesy České republiky, státní podnik LK Liberecký kraj MA 21 Místní agenda 21 MIC městské informační centrum MOP mladí ochránci MMR ČR Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky	M.R.K.E.V. Metodika a realizace komplexní ekologické výchovy MŠ mateřská škola MŠMT ČR Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR MŠV mimoškolní výuka MZ ČR Ministerstvo zemědělství ČR MŽP ČR Ministerstvo životního prostředí ČR NNO nestátní nezisková organizace o.p.s. obecně prospěšná společnost o.s. občanské sdružení PEFC Panevropská lesní certifikace REIS regionální informační systém RR resort regionálního rozvoje Krajského úřadu Libereckého kraje RŠM resort školství a mládeže Krajského úřadu Libereckého kraje RZ resort zdravotnictví Krajského úřadu Libereckého kraje RŽPZ resort životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Libereckého kraje SEV středisko ekologické výchovy SCHKO Správa Chráněné krajinné oblasti SM okres Semily SOŠ střední odborná škola SOU střední odborné učiliště SSEV Pavučina Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina SŠ střední škola TOM turistický oddíl mládeže TUL Technická univerzita Liberec U učiliště YMCA Young Men's Christian Association ZO ČSOP Základní organizace Českého svazu ochránců přírody
	© 2002 Společnost pro Jizerské hory, o.p.s.